1. Úvod - Podtext

Obor věnující se stlačování plynů je v moderním průmyslu velmi důležitý, poněvadž
kompresory zasahují do všech odvětví lidské činnosti. Na pohon kompresorů se v
celosvětovém měřítku vynakládá asi až 30 % celkové spotřeby elektrické energie, s níž je
nutno velmi úsporně hospodařit. Proto v poslední době vznikají nové typy strojů a stále je
vylepšována jejich konstrukce, což vede ke zdokonalování jejich energetických parametrů a
smysluplnému využívání přiváděné energie.
I když za první kompresor je považován ručně ovládaný měch z třetího tisíciletí před
naším letopočtem, první ležatý pístový kompresor s Hoerbigerovými ventily byl postaven v
roce 1894. Nedlouho potom již došlo i k průmyslové výrobě turbokompresorů v Anglii a
Francii a také v roce 1907 ve Škodových závodech.
První provozuschopný šroubový kompresor bezmazný byl postaven zásluhou
švédského inženýra Alfréda Lysholma v roce 1934 a vývoj mazaných kompresorů začal až v
roce 1959. V současnosti je stlačený vzduch používán k pohonu pneumatických motorů a
mechanismů i k přímému použití. V procesním inženýrství připravují kompresory plyny k
chemickým reakcím a umožňují jejich dopravu na velké vzdálenosti. Významné je využívání
kompresorů v chladicí technice.
Podle způsobu stlačování se kompresory dělí na objemové a rychlostní.
U objemových kompresorů s ventilovým rozvodem dochází ke zvýšení tlakové
energie zmenšením pracovního prostoru ve válci, v němž je plyn uzavřen. Periodické změny
objemu tohoto prostoru se dosahuje přímočarým vratným pohybem pístů u kompresorů
pístových, nebo prohýbáním pružné membrány u kompresorů membránových. Kompresory
bez klikového mechanizmu využívající rotačního pohybu pístu se nazývají kompresory
rotační. Místo ventilového rozvodu využívají zjednodušené konstrukční úpravy s pevně
nastaveným konstantním, tak zvaným "vestavěným" tlakovým poměrem. Vnitřní komprese je
pak mnohdy doprovázená kompresi vnější, probíhající až za výtlačným hrdlem kompresoru.
U rychlostních (dynamických) kompresorů, které se dělí na lopatkové a proudové je
pracovní prostor neměnný. Kinetická a z části tlaková energie plynu se zvyšuje v oběžném
kole. Ve statoru za rotorem se kinetická energie mění na tlakovou. Podle směru pohybu plynu
vůči ose stroje se rotační lopatkové stroje dělí na turbokompresory radiální, axiální a
diagonální.
Základní částí proudových kompresorů (ejektorů) je dýza, ve které dosahuje hnací
látka podkritické či nadkritické rychlosti, směšovací komora, kde dochází k míšení se
stlačovaným plynem a difuzor transformující energii kinetickou na tlakovou.

Kompresory bývají různého provedení a uspořádání. Rozdělují se zejména podle:
- stlačovaného média na kompresory vzduchové a plynové,
- počtu stupňů na stroje jednostupňové a vícestupňové,
- celkového tlakového poměru σ c na
dmychadla σ c < 3
nízkotlaké kompresory σ c = 3 až 25
středotlaké kompresory σ c = 25 až 100
vysokotlaké kompresory σ c = 100 až 300
hyperkompresory σ c > 300
- dosahované výkonnosti V& d na
kompresory malé, jestliže V& d < 150 m3.h-1
kompresory střední V& d = 150 až 5 000 m3.h-1
kompresory velké V& d > 5 000 m3.h-1
Kompresory lze dále členit na vzduchem nebo vodou chlazené, na stacionární, přenosné a
pojízdné.
Kompresory určené k odsávání plynů z uzavřených prostorů jsou vývěvy. Jednotky
s malým tlakovým poměrem a zvýšeným tlakem se nazývají dotlačovací. Jestliže pracují v
uzavřeném technologickém okruhu, jsou označovány jako kompresory oběhové. Speciální
provedení vyžadují chladicí kompresory stlačující chladiva.