POHON TURBOKOMPRESORŮ

Poněvadž turbokompresory jsou stroje rotační a rychloběžné je výhodné, aby
poháněcí agregát byl stejných nebo podobných vlastností. Těmto požadavkům nejlépe
vyhovují parní i spalovací turbíny a elektromotory.
PARNÍ TURBÍNY
se vyznačují dobrou účinnosti v poměrně širokém rozsahu otáček i zatížení.
Doporučují se k použití v místech kde je k dispozici hospodárně pracující parní centrála.
Jestliže v provozních podmínkách pracuje turbína trvale s nižším než nominálním výkonem,
projevuje se snížením účinnosti. Proto se, vzhledem k obvykle nedostatečné přesnosti
projekčních podkladů při stanovování výkonových parametrů kompresorových soustrojí, volí
rezerva výkonu parní turbíny co možná nejmenší, nebo se raději vybavuje přetěžovací
regulací. Vzhledem na nejčastěji používané otáčky turbokompresorů v rozmezí 3000 až 8000
ot.min-1 není nutné mezi turbínu a kompresor vkládat převody.
Zásadní nevýhodou parních turbín je veliká složitost a rozměrnost celého zařízení,
vysoké investiční a provozní náklady. Dlouhá, několikahodinová doba potřebná k najetí určuje
parní turbíny k trvalému nebo alespoň dlouhodobému provozu, velkých turbokompresorů.
Tyto obecné závěry je možno dále doplnit podle druhu parní turbíny.
Protitlaká turbína
s poměrně vysokým vstupním tlakem a teplotou páry je vzhledem k menším
zpracovávaným entalpickým spádům vhodná především pro výkony menší než 5 MW.
Vzhledem k tomu, že výstupní pára je využívaná pro další účely, např. otápění, dociluje se
zlepšení tepelné účinnosti celého zařízení.
Kondenzační turbína
se používá k pohonu turbokompresorů s vysokými příkony 5 až 20 MW. Termická
účinnost celého zařízení je menší než v protitlakém provedení o ztráty tepla odvedeného v
kondenzátoru.
Odběrová turbína
s regulovaným odběrem je výhodným pohonným agregátem velkých
turbokompresorů i při proměnném zatížení. Jejím využíváním se dosahuje lepších účinnosti
než u turbín kondenzačních, jestliže je dostatečná a smysluplná spotřeba odpadního tepla.
SPALOVACÍ TURBÍNY
pracují s nízkými účinnostmi, které se navíc prudce zhoršují při změně zatížení vůči
optimálnímu provoznímu stavu. Pracují v rovnotlakém otevřeném cyklu a jsou vhodné jen
tam, kde je k dispozici levné tekuté palivo nebo plyn, na příklad v kompresorových stanicích
dálkových plynovodů. Zde je k dispozici pro spalování dopravovaný plyn, spotřeba chladicí
vody je malá a soustrojí lze dálkově ovládat, což je výhodné zejména při nasazení v
odlehlých oblastech.
ELEKTROMOTORY
mají ve srovnání s turbínami řadu důležitých předností. Jednoduchost stavby, malé
rozměry a hmotnost, nízké pořizovací a provozní náklady, rychlý start a převzetí zatížení v
desítkách vteřin, vysokou provozní spolehlivost a nenáročnou údržbu.
Nevýhodou jsou pro pohon turbokompresoru nízké otáčky i dvoupólových motorů,
vyžadující vřazování zrychlujících převodových skříní se všemi neblahými důsledky.
Kontinuální změna otáček je buď vůbec nemožná nebo realizovatelná pouze ve velmi úzkém
rozmezí. Větší změny otáček umožňují pouze komplikované a drahé motory.
Téměř výhradně se využívají elektromotory k pohonu pístových kompresorů, které
jsou ve srovnání s turbokompresory stroje pomaluběžné. U velkých pístových kompresorů s
konstantními otáčkami je motor spojen převážně přímo s klikovou hřídelí a jeho rotor slouží
současně jako setrvačník. U malých kompresorů je již přímé spojení nákladné, používá se
převodu „do pomala“ klínovými řemeny.